#Úplněk ve znamení Býka je už dnes 19. listopadu v 9:57 hodin.
A na obloze se objeví i polostínové zatmění měsíce.
Živlem Býka je země
A já se narodila ve znamení Býka.
A cítím, že hledání své stability, síly a opory je teď téma...nejenom mé.
Často o něm na lekcích mluvíme...zkoušíme...balancujeme.
"Být pevná, ale ne urputná?"
Snažit se najít stabilitu a víru...
Věřit ... , že když "spadnu na hubu",
zase se zvednu.
Silnější o další zkušenost.
Tak to je vlastně i v Acro józe...
věřit...a důvěřovat.
A tam si to vlastně užívám.
Tak proč se v běžném životě těch pádů tolik strachujeme?
Bojíme se vykročit ze své komfortní zóny?
Cítíme nebo necítíme "pevnou půdu" pod nohama?
Vlastně se teď všude píše a mluví o jednom zásadním tématu...
Které s naší rovnováhou hodně souvisí.
I mě TO dostihlo.
Dnes můj nos přestal cítit vůně i smrady.
Zajímavé ale je, že mám pocit, že emoce prožívám mnohem intenzivněji.
Že jedna forma cítění, kterou jsem měla až trošku přecitlivělou si dala pauzu, aby mohla hlasitě promluvit druhá...ta emoční. Je to jízda...jako na centrifuze!
Asi se má uvnitř mě zase něco oddělit...
Když jsme se s dětmi dívali na mou oblíbenou pohádku, Malého prince, opět se mnou rezonovalo:
"Správně vidíme jen srdcem. Co je důležité je očím neviditelné."
Antoine de Saint-Exupéry
Takže pozoruji oblohu, tanec posledních zbytků listí na našem platanu, povídám si s dětmi příběhy stromů...o tom jak potřebují světlo, kořeny i půdu a naslouchám.
I ony vnímají že se něco mění, nedokážou to uchopit ani popsat.
A já to mám stejně.
Takže si radši:
Zapálím si svíčku
Rozloučím se s uplynulým
Poděkuji za věci, za které jsem vděčná
Naladím se na své srdce
Budu se snažit být trpělivá
Budu trpělivá i vůči sobě
Budu autentická
A radši už si půjdu lehnout:))
Ať světlo rozpustí tmu.